Vím, že nic nevím :)

Jillian Michaels

30. března 2016 v 17:51 |  Hubnutí
Výživová poradkyně, fitness expertka a wellness trenérka více než 20 let. Narodila se 18. února 1974v Los Angeles v Californii. Je vysoká 159 cm a váží 53 kg. V dětství však trpěla nadváhou, měla nízké sebevědomí a psychické problémy. Když jí bylo 12 let, její rodiče se rozvedli. Rozpad rodiny nesla velmi těžce, což se projevilo na její váze. Při své výšce 150 cm vážila 79 kg a kvůli tomu byla ve škole šikanována. Ve 14 letech ji její matka přihlásila na bojové umění, které jí pomohlo najít samu sebe. Jill ale byla zlobivá holka a tak, když jí bylo 17 let, matka ji vyhodila z domu. Po té se musela postavit na vlastní nohy. Vystudovala Californskou státní univerzitu, potom krátce pracovala jako agent, ale dlouho u toho nezůstala. Chtěla se stát trenérem, na kterého si udělala osvědčení a v roce 2002 si otevřela vlastní posilovnu (s kolegou fitness expertem Jackiem Warnerem). Velký zlom nastal v roce 2005, kdy byla obsazena jako osobní trenér v televizní reality show The Biggest Loser. V tomto pořadu získala pověst tvrdého trenéra, přesto se však stala jednou z nejoblíbenějších tváří v Americe. Je autorkou několika knih, také vydala řadu cvičení na DVD a dokonce i fitness týmové videohry. V současné době je ve vztahu se ženou, Heidi Rhoades, se kterou vychovává 2 děti (Heidi porodila syna Phoenixe a zhruba ve stejnou dobu si adoptovali dceru Lukensii). Jill se však líbí i muži.
 

Cvičení s Jill

21. března 2016 v 21:05 | Já |  Hubnutí
Zdravím Vás všechny,
koukám, že poslední zveřejněný článek je z roku 2012, což je docela pecka. Ale to je jedno. Mám prostě chuť něco napsat, tak proč né právě sem, na svůj blog.
Článek se bude týkat hubnutí, cvičení, zdravého životního stylu. Každý ať si v tom najde to svoje. O tuhle problematiku se zajímám už docela dlouho, jelikož mám s váhou neustálé problémy a bojuji s kily na víc.
Posledních cca 14 dní jsem naprostý blázen do Jillian Michaels. Kdo z vás neví, o koho jde, tak si určitě do vyhledávače zadejte její jméno. Nebo na youtube. Tahle ženská mě svým postojem k cvičení a hubnutí celkově docela dostala. Právě cvičím její 30 Days Shred...a jsem zatím moc spokojená. Výsledky jsou vidět už po první levlu, který trvá 10 dní. Jsem momentálně v polovině takže jsem zvědavá na konec. A taky na další cvičení s ní, protožě mě dost baví :) i když je to tedy záhul...

Přání k narozeninám

28. května 2012 v 14:31 |  Všechny možný blbosti :)
Dneska je tvůj velký den, neseď doma a pojď ven!
Něco hezkého si přej a vesele si užívej. Vše nej k narozeninám!

Víš, jaké největší je přání?
Ať zdraví stojí při tobě,
o nemoci ať nemáš zdání
v jakékoli podobě.
Buď stále krásná, něžná, milá
nenech se nikým otrávit.
Vždyť z tebe vyzařuje síla,
která mi pomáhala žít.

Ať tě život baví,
hodně štěstí, zdraví
k narozkám ti přeje
ať se co chce děj

Ach ne, běda, běda,
z mladíka se stává děda.
Měkne mozek a ještě cosi,
začneš v parku krmit kosy.
Sem tam slina z brady sjede,
au, mé mládí, kde je? Kde je?!
K zemi míří nejen vlásky,
kdepak jste, mé mladé lásky?
Šeptaly jste:
"Tělo máš jak Atlas statné!"
Ale dnes? Mé oko matné,
stěží rozjasní ta dívčí krása
- spíš stočí se po kusu masa.
Nuž, nevadí, však vem to ďas,
že s mládím zmizel štíhlý pas.
Tak zvykej si, teď toho mizet bude víc.
Už jen vzpomínky tu jsou
a jinak zhola nic.
Že přeháním? Že se pletu?
Čtyřicítka je tu v letu!
 


30. listopad

30. listopadu 2011 v 11:18 | V.V. |  Moje myšlenky
Dlouho jsem zase nic nenapsala..ale není se čemu divit. Neustále jsem v práci! Nemám čas na rodinu, kamarády, přítele ( se kterým sice bydlím, ale i přesto si stěžuje, že na něho nemám vůbec čas). A to je prostě hrozný...Copak může člověk žít jen prací? Chodit tam s nechutí jen proto, aby měl peníze na nájem, jídlo...achjo...opravdu mě to nebaví..
Dělat prodavačku v oděvech, která dělá 12 hodin denně...několik dní v týdnu včetně sobot a nedělí..to opravdu nebyl můj sen...k tomu jsem nepotřebovala maturitu, státnice atd. Moje kamarádky chodí na vysokou školu...baví se... a já poslouchám rozmary své vedoucí a skáču jak ona píská...super prostě no :)
Ale co je tohle všechno oproti nemoci nebo ztrátě někoho blízkého...važme si toho co máme, protože může být daleko hůř..a poznáme to vždy až už je pozdě...

Po čase

20. června 2011 v 14:07 | V.V. |  Moje myšlenky
Ahojte všichni, co ještě zabloudíte na můj blog.
Sedím takhle po dlouhé době u taťky na PC, prohlížím staré fotky a tak nějak vzpomínám..Nezdá se mi to ani možný, jak ten čas šíleně letí. Dívala jsem se na fotku, na které je můj Kuba a jeho kamarád. Byla to fotka, kterou mi poslal poprvé, když jsme si psali na icq..(které jsem mimochodem od té doby snad ani nezapla). V té době by mě ani omylem nenapadlo, že s ním budu jednou bydlet, mít pejska atd..
Mrzí mě, že jsem spoustu fotek smazala...ať už to bylo ze vzteku nebo z jiného důvodu. Ráda bych se na ně teď třeba podívala. Taky mě mrzí, že vůbec nic nevím o lidech, se kterýma jsem se dřív stýkala nebo si s nimi jen psala..Spoustu lidí jsem potkala asi tak v 16ti letech...nebo taky na základce žee...dneska je mi 20 a o nikom z nich nic nevím...Občas někoho potkám, to je fakt...ale buď se jen pozdravíme nebo naopak, neřekneme si ani "búú". NO jo, zájem musí být vždy z obou stran.
Docela bych se chtěla vrátit do doby, kdy jsme občas večer zašli někam na pivo, kofolu nebo prostě jen tak na noční procházku...Teď jsem od nevidím do nevidím v práci..a když už mám den volna tak jsem stejně tak utahaná, že se mi ani nikam nechce...
Před týdnem jsme si s Kubou do našeho společného bytečku pořídili dalšího člena rodiny...Maxíčka..je to francouzský buldoček..a zatím je teda krásnej a roztomilej...a docela hodnej bych řekla...doufám, že mu to zůstane....
Akorát je to další starost...už se člověk nemůže řídit jen podle sebe, ale taky podle potřeb toho prcka...
No nic..budu končit...tak se mějte...čus

Bydleníčko

19. dubna 2011 v 22:05 | V.V. |  Moje myšlenky
Zdravím všechny, kteří sem ještě občas zabloudí...
před hodinkou a něco jsem přišla z práce a mám zítra konečně volno...proto ještě nespím :D
Mám pár novinek, tak jsem si řekla, že je sem napíšu...Už dlouho jsem si přála vypadnout z domu, dělat si věci podle sebe a ne podle toho, jak to chce mamka..a konečně se mi to plní. Našli jsme si podnájem...Je to menší domeček...ale o proti nějakýmu 2+1 v paneláku je to přímo hrad :D Je sice starej...ale nevadí...
Umývání oken a žaluzií bylo hrozný. Myslela jsem si, že za hodku nemám co dělat..a nakonec jsem u toho skejsla skoro tři hodiny. Zítra musíme zkusit vyměnit zámek a pak už se může začít stěhovat nábytek atd. Jsem zvědavá, kdy tam poprvé přespíme...
Potřebujeme toho ještě tolik koupit :/ když si představím, kolik to bude všechno stát, tak je mi špatně :D ale kdo chce kam...že? :D
No nic.,..asi půjdu už přeci jen spát...ráno musím stejně zas do města a zařídit plno věcí, takže si moc neodpočinu od té práce..
Měj te se jak chcete :)
Pa



Další články


Kam dál